Metod Vymetal (1895-1945)
Sbormistr PSPU v letech 1928-1943.
Metod Vymetal se narodil 5. srpna 1895 ve Slaném jako syn hudebního skladatele Ladislava Aloise Vymetala. Absolvoval reálnou školu, z níž pak pokračoval ve studiu na pražském technickém učení, kde dosáhl inženýrského titulu. Vedle toho se však i plně věnoval hudbě a navštěvoval pražskou konzervatoř. Byl žákem Václava Talicha. Hudební vzdělání si rozšířil i studiem v Paříži. Věnoval se sborovému zpěvu jako zpěvák i dirigent, byl zván k řízení orchestrů doma i v zahraničí. Do svého zatčení dirigoval více než 400 koncertů a nacvičil necelých 300 nových sborů. Byl držitelem rytířského řádu bulharského, lotyšského a rumunského, čestného diplomu mezinárodní výstavy v Paříži a čestného pěveckého odznaku Pěvecké obce československé (POČ).
Po zatčení gestapem 29. června 1943 byl umístěn ve věznici na Pankráci, odkud byl 1. října 1943 přemístěn do terezínské Malé pevnosti, aby byl o 14 dní později deportován do věznice v Budyšíně. Zahynul v závěru války ve věznici v Drážďanech během velkého náletu angloamerického letectva na toto město v únoru 1945.
V roce 1947 byla u příležitosti konání vzpomínkového večera na Metoda Vymetala vydána publikace, ve které byla jeho osobnost charakterizována takto:
„Neutuchající zájem o vše pozoruhodné kolem sebe, nadmíra nápadů a horečný chvat při jich zpracování, někdy až explosivní nadšení, naproti tomu pak osobní srdečnost a dobrota byly podstatné znaky Vymetalovy osobnosti. Jeho temperament nesnášel akademického „pitvání“ skladby, jeho podání neseno bylo živým spádem a vzruchem, jemuž podléhal zvláště ve sborech vlasteneckých živě rytmických. Miloval národní píseň jako ryzí projev duše národa. Vzpomeňme jeho oblíbené písně „Zelení hájové…“ tak symbolicky zasunuté na závěr koncertu, pořádaného právě v den záběru Chodska (pozn.: po Mnichovské dohodě v roce 1938), po níž naplněná Smetanova síň (pozn.: v Obecním domě v Praze) zůstala úplně tichá. (…) Dirigent Vymetal byl nadšený rusofil a nikdy se tím netajil. Toto zaměření bylo jemu a tím i sboru vytknuto během okupace veřejně v tisku. Byly proto podstatné obavy, že nic nezůstane utajeno slídivému gestapu, které v řadách české inteligence jistě sleduje i jeho.“
Mgr Jan Špringl (citace z chystané publikace ke stému výročí PSPU)
